Byl jsem pln očekávání, co se v rybí osádce změnilo. Důležité bylo se zaměřit na takové lovné techniky, abychom co nejvíce zjistili, jaká osádka ryb tu je. Na to jsem měl na pomoc své dva kamarády, a další měl dorazit během výpravy se svou starší dcerou, ta mladší se teprve rozkoukává.
Jdeme na ně!
Hned první večer začínáme lovit na rousnice na položenou. Trhavé záběry ukazují, že se tu nic nezměnilo. Po setmění je první ryba na rousnici venku – sumec. To tady bylo i minulý rok. Ve stejném duchu probíhá celý týdenní noční lov na rousnice. Nepodařilo se nám mimo jednoho kapříka zlákat jediného úhoře, ale za to nespočet malých sumců. Ha, jsem zvědav, jak to tu bude vypadat, až vyrostou, asi by se nad tím už tady měl někdo zamyslet! Zklamáním bylo to, že minulý rok jsme tu na žížaly během dne lovili okouny, ale ti letos nějak opravdu zmizeli.
Druhý den byl úplně úžasný. Ráno mě vzbudil od kolegy kvílející hlásič, ale ten nikde. A tak boj s rybou byl na mě. Zásek! Ryba uhání po proudu. Snažím se ji zastavit. Jenže po chvilce zůstávám ve vázce. Popošel jsem tedy níže a rybu se mi povedlo z vázky dostat. Po krátkém boji je ryba u břehu. Je to opravdu krásný kapr „šupi“. Ale ouvej, nemám u sebe podběrák a nikdo nikde. Pokládám prut na břeh, povoluji brzdu a běžím pro podběrák, abych rybu zdolal na břeh. Při podebírání přichází krásná rána a od kolegy starý teleskop rybu nevydržel. Co naplat, pruty z Bulharska už měly své za sebou, a ten jejich malý podběrák taky.